Klub mladých diváků

O představení s názvem Šoa napsali:

Když jsem vešla do sálu, překvapilo mě, že na jevišti to vypadalo hodně autenticky. Místy mně běhal mráz po zádech.

Představení se mi líbilo, bylo hezky zahrané a dojemné.

Hodně mě zaujalo téma koncentračního tábora.

Obdivovala jsem, s jakou přesností a jak dojemně dokážou představení zahrát jen dva herci.

Hra byla dynamická a někdy i překvapivá. Před představením jsem se trochu obávala tématu, ale nebylo proč. Moc se mi to líbilo.

Líbila se mi vizuální stránka představení a herci, kteří jako doopravdy prožívali emoce těch lidí.

Ostnatý drát před námi velmi připomínal strašná místa, ve kterých se tito lidé nacházeli.

Herci uměli moc hezky artikulovat, a když hráli, cítila jsem se, jako bych to prožívala s nimi. Bylo to silné představení a stálo za to.

Bylo úžasné, jak si oba vše pamatovali a říkali, jako by to byli oni sami…

Představení mi dávalo pocit, že nebyli snad nikdy svobodní, ani před příchodem do tábora, ani když unikli z těch hrůz.

Doporučila bych, představení bylo dobře zpracované a pro věkovou kategorii 13 – 15 let vhodné.

Líbilo se mi, že herci byli jen dva a kufry na jevišti využívali jako všemožné rekvizity. Rozhodně to byl dost silný zážitek.

Musím ocenit výkony herců, světelné a zvukové efekty. Mám moc ráda Martu Dancingerovou, která svou roli zahrála úžasně.

Příběhy byly zajímavé i to, co se stalo s těmi lidmi po válce.

Mrzí mě, že jejich životy opravdu vypadaly takto. Jsem ráda, že jsem v té době nežila.

Herci hráli velmi dobře, i to s těmi kufry, které představovaly lidi. Shazovali je, když ten člověk zemřel.

Bylo to docela smutné, ale nešlo odtrhnout oči. Moc mě představení bavilo, bylo poučné.

Vzhled místnosti a drátěná rekvizita ve vás téměř vyvolá pocit, že jste sami přímo na místě, kde se všechny ty strašné věci odehrály. Myslím, že to představení by měl každý aspoň jednou vidět.

Příběh smutný, ale krásně zpracovaný. Připomněl mi náš výlet do Osvětimi.