Martin Zahálka
herec a dabér
Absolvent roku 1974. Martin Zahálka Vystudoval Střední průmyslovou školu strojní. Po maturitě pracoval na vojně dva roky jako promítač a poté se přihlásil na DAMU, obor herectví. Své první divadelní angažmá absolvoval ve Státním divadle v Brně, má za sebou velmi úspěšnou divadelní zkušenost v divadle J. K. Tyla v Plzni, (zde hrál mj. v představeních Don Juan, Drahomíra a synové, Vojna a mír, Král Krysa, atd). V roce 1992 Martin Zahálka přijal nabídku Jiřiny Jiráskové a stal se členem souboru Divadla na Vinohradech, kde ztvárnil desítky rolí (inscenace Mumraj, Ženitba, Lov na losa, Fidlovačka, Figarova svatba, Višňová sad, atd.). Pana Zahálku zná většina milovníků divadla, a to také díky skvělému výkonu v titulní roli dramatu Othello, které bylo ozdobou Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě. Patří zároveň k předním českým dabérům, daboval v různých filmech a seriálech, např. v Medicopter 117 nebo Malý Nicky - Satan Junior.
Na stříbrném plátně se Martin Zahálka poprvé objevil v roce 1976 v psychologickém dramatu Smrt mouchy režiséra Karla Kachyni. Dále hrál např. ve filmech Obsluhoval jsem anglického krále, Kousek nebe, Anděl Páně, Byl jednou jeden polda, Diskopříběh 2. Roli dostal také v řadě televizních inscenací (mj. Šťastný smolař, Šejdrem, Swingtime, Plichla, Škodná) a seriálů (Četnické humoresky, Hospoda, Ulice, Obchoďák, Vyprávěj, Ordinace v růžové zahradě 2, Expozitura, Kriminálka Anděl, Policie Modrava, Labyrint, Rapl či Drazí sousedé).
Martin Zahálka vzpomíná: “ZDŠ U Santošky 17 jsem navštěvoval v letech 1965-1974. Mými třídními byla paní učitelka Kimlová a na druhém stupni pak pan učitel Buriánek. Škola to byla malá, žádné rozlišování tříd na áčko, béčko či dokonce céčko nebylo potřeba. Tolik dětí by se do budovy nevešlo. Ve třídě nás bylo pouze 18. Vyvolávání k tabuli bylo tedy na denním pořádku a učitelé na nás měli určitě víc času, než je tomu dnes. Mými nejlepšími kamarády byli tehdy Tomáš Trávníček, Libor Holý, Vláďa Franz, Petr Mašek a Zdeněk Šubrt. Dodnes máme zakopaný poklad v parku Na Skalce nedaleko školy. Měli bychom ho už konečně vykopat, ale pamatujeme si jen matně, kde by mohl být. Díky skvělým organizačním schopnostem spolužačky Kateřiny Ďatlovové, máme přibližně každých pět let sraz naší třídy. Vzpomínáme na ty krásné roky dětství, na kantory, kamarády a příhody, které jsme prožili. Veselé i smutné. Ale všichni se vždy shodneme, že kdykoli jedeme nebo jdeme okolo naší bývalé školní budovy, projede námi zvláštní, hřejivý pocit. Osud nám zkrátka nadělil dobrou školu. Škoda, že už je to jen minulost. Naše, i té školy Na Santošce 17."
Zdroj: ČSFD.cz; in-ženy.cz; Osobnosti.cz; divadlonavinohradech.com; divadelni-noviny.cz; ordinace.nova.cz; idnes.cz
